Mnoho lidí chce mít děti, ale někdy jim to bohužel nejde. Někdy lidem prostě nejde otěhotnět a to mám na mysli ženy. Já mám například jednu kamarádku, která si už sedmým anebo osmým rokem přeje mít děti, ale vůbec se jí to nedaří. Moje druhá kamarádka, která čekala tři nebo čtyři roky také na otěhotnění, tak se na to vykašlala a raději šla na asistovanou reprodukci. Šla na umělé oplodnění. Docela mě to potěšilo. Protože ona potom za čtyři nebo za pět měsíců mi řekla, že už konečně otěhotněla po umělém oplodnění. A oba dva s jejím partnerem byli nadšení a těšili se na svého prvního potomka.
A také řekli, že raději tohle bude první a poslední, protože ona moje kamarádka měla ještě různé zdravotní problémy, takže nebylo potom zárukou, že ona by potom druhé dítě ještě donosila. Takže moje kamarádka se úplně těšila za svého prvního a posledního dítěte, kterému dala opravdu všechno. Zatímco moje kamarádka, která už sedm let touží po dítěti a také se sedm let s partnerem snaží o dítě, tak už je z toho kamarádka opravdu bezradná a je z toho nešťastná. Také jsem se dozvěděla, že bohužel její partner už přemýšlí o tom, že i když ji miluje, tak by ji opustil, protože on si přeje mít děti, ale bohužel jim to nejde a bohužel je právě vina na straně mé kamarádky, protože už byla dvakrát u lékaře a je to potvrzené.
Kamarádce jsem tedy řekla, proč také nevyzkouší asistovanou reprodukci. Moje kamarádka mi řekla, že už to jednou potají zkoušeli, ale vůbec to nevyšlo. Ona má prý něco s dělohou a prý se ani neví, jestli by na sto procent udržela dítě. Je to opravdu hodně smutné a já jsem si řekla, že i když mám tři děti, jsem ráda, ale někdy mi to přijde nefér kvůli kamarádce. Moje moje kamarádka vždycky z toho brečí, když vidí plno dětí. Ona vždycky závidí, že vám děti, i když to nechce dát najevo mně je jí líto. A moje kamarádka vypadá, že opravdu je nešťastná a smutná a trápí ji to, že nemůže mít děti.