Když vidím někoho, kdo si shání bydlení, chápu ho. Nevidím na této jeho snaze nic divného, protože my lidé zkrátka bydlet potřebujeme. Bydlení nám přináší celou řadu výhod, bez nichž bychom se neobešli. Nebo aspoň nechtěli obejít. Ale je jasné, že nepovažuji všechny způsoby shánění vlastní střechy nad hlavou za stejně rozumné. Když člověk shání nějaký nájem nebo podnájem, moc jeho rozhodnutí nepodporuji. Nemám nic proti tomu, když lidé bydlí v nájmu, ale zkrátka to neuznávám. A to z ekonomických důvodů.
Ten, kdo se zabydlí v nájemním bytě, totiž platí nejen skutečné náklady související s takovým bydlením, ale i peníze navrch, které majitel pronajímaného bytu strká do vlastní kapsy. Takže je toto bydlení neúměrně drahé. A takové velké výdaje současně i snižují naději lidí bydlících v nájmu, že se někdy zmůžou na bydlení vlastní. Protože se při takových velkých výdajích už jen těžko šetří na vlastní domov.
Daleko více podporuji rozhodnutí lidí, kteří si chtějí svůj byt nebo rovnou dům koupit do soukromého vlastnictví. Ale chápu, že tak nemohou činit mnozí z těch, kdo by tak činit chtěli. Ne každý má na koupi podobné nemovitosti dostatek peněz. I když…
I když kdyby lidé žijící nedobrovolně někde v nájmu nebo třeba dokonce ještě u svých rodičů nebo v nějakém provizoriu chtěli, našli by způsob, jak si svůj vlastní dům pořídit. Kdyby tito věděli, že existuje i nebankovní hypotéka na bydlení, třeba by si ji vzali a s její pomocí by si postavili svůj vlastní dům. Sice by se na nějakou dobu zadlužili, ale získali by tím vlastní domov a vyhnuli se tak po jeho postavení povinnosti platit přemrštěné nájmy. A v konečném důsledku by na tom ještě vydělali, protože by tím získali svou nemovitost. Která je v dnešní době, jak všichni velice dobře víme, náramně lukrativní záležitostí. Majetkem, který se nám lidem rozhodně vyplatí mít.